Kozinec 2009 – Na Samotě u lesa, ovšem se dvěma psy

with Žádné komentáře

Z pera(přesněji klávesnice) ministra školství a momentálního končícího premiéra Be-Be

Obávám se nejhoršího. Literární záznam o této akci připadne mně, neboť známý to spisovatel a umělec slova ministr práce si doma léčí páteř.

Tak cesta by probíhala dobře, kdyby v autě neseděly navigační hvězdy ministr financí, ministr obrany a obě dvě jejich přítelkyně Navigonka a TomTomKa. To vám byla mela. Třeba vlašimské kruháky už umím nazpaměť. Ale dojeli jsme. Byť já a ministr financí jsme za jízdy vyskočili v Alenině Lhotě na Čertově břemeni a nechali ministra obrany, ať to najde sám. Našel.

Vyvoleným nápojem se pro tuto akci stal kvasnicový mok ze Svijan. A tak jsme ho hned po příjezdy nakousli a ejhle….naváto. Ale dočkali jsme se i dalších posádek přijíždějících do tohoto zapadlého místa, kde už ani lišky nedávají dobrou, protože to mají z ruky. A tak dorazila i další ministerstva a sympatizanti a večer plynul a noc padla a za pecí se střídaly návštěvy. Pelíšek zajistil grilovanou večeři a tak se baštilo a vyprávělo a zapíjelo a …. šlo se na ryby a tenis se hrál a na kravách se jezdilo.

Ranní budíček po osmé ohdině byl opět poměrně přísný, ale slunce pohladilo po zádech a navíc nás čekal nelehký úkol – rozhýbat Velorex. A taky že ano, běhali jsme s ním po zahradě sem a tam, a pak zase sem a tam, ale víc nic. Po bohatě snídani vydali jsme se na lov naší první cache, v rámci tzv. Geocachingu. Velení se ujal čerstvý ministr bez porteje a s navigací v ruce nás vedl přes hustý les, kolem rybníků, podél luk a opravdu jsme to dokázali: náš první společný cache se našel. Radost nebrala konce, ikdyž Jirka se stále ptal, kdy už bude oběd, že si to takhle nepředstavoval. Ministr obrany si radostí nasadil čínskou masku a předvedl malý tanec. Za chvíli jsme se již opět prodírali bodláčím a mířili k dalším „keším“, kolem koní, koňařek, oslů, trpaslíků, kohoutů, až jsme objevli druhou, třetí, čvrtou…tu ne. Na rovinu, bavilo nás to tak do druhé kešky, pak už opojení opadlo a nakonec zbyl jen hlad, kdy při hledání třetí vznikl drobný odpor a o čtvrté už bylo definitvně jasné, že neklapne. Neklapla, byť Tomík sliboval, že je to jen „kousek“. Vyhrálo žrádlo a tak se šlo na oběd na Monínec a pak zpět k chalupě. Tuto fázi musím zdůraznit, protože v chalupě nedaleko nás(asi 3km) mají psy, které jsme všichni míjeli při příjezdyu auty a na všechny nepěkně vrčeli a stěkali, ba dokonce se na nás ježili a běželi s námi až k vrátkům naši chaloupky. Prostě jsme se jich báli. A tak cestou z Monínce jsme jim nadcházeli, vybaveni dubovými holemi, sudlicemi a řemdichy a toto se nám opravdu povedlo, takže jsme se jim hrdinně vyhnuli. Jenomže…ostudu celé naší skupině udělal Rambík Topík, který přijel to sobotní odpoledne a jelikož ho řidič vykopnul u hlavní silnice, byl nucen jít pěšky kolem psů a ti psi mu vůbec nic neudělali, v podstatě ho doprovodili až k naší chalupě. Hanba, hanba, hanba.

Po příchodu z vlastivědné procházky začal plánovaný turnaj v pošťouchování koulí. Bohužel nelze říci, že to byl kroket. Ruku na srdce, vy co jste byli musíte uznat, že kromě vítězné trojice to byl šrot. Vzpomeňme třeba Tomíkovy „šťouchy“, které nemají s důstojným stylem této hry prakticky nic společného. Shlédněte vizualizaci akce „Tomíkův šťouch„.

Hra probíhala dlouho, velmi, velmi, velmi dlouho. Během hry vznikly takové pojmy, jako Jiříkovo údolí, Romanova muka, Pelíškova rokle. Tyto názvy odpovídali parkovišti jednotlivých hráčů. Je třeba přiznat, že terén nebyl jednoduchý, rovina praktuicky jen na startu, fairway vyschlá a hornatá, branky malé a koule moc kulaté(odmítám nařčení, že jsem měl trochu hranatou). Ale to vše se dorovnávalo svijanskými kvasnicemi a tak šlo o pekelnou zábavu.

Po setmění dorazila naše poslední hvězda jasná, PePe, a tak se začlo slavit naplno. Vrcholem večera se pak stala lukxsusní večeře v podání našeho sympatizanta Voba, čímžto dodatečně skládám poklonu, neboť takřka v polních podmínkách vytvořit pečenou kachnu, zelí s jablky, to vše podpořené špekovýni a bramborovými knedlíky, je počin v našich řadách nevídaný. Věřím, že o kapitánovi ministerstva gastronomie je v tuto chvíli jednoznačně rozhodnuto. Večer plynul mezi prodícími informacemi, kdy musím vyzdvihnout zejména zprávu, že ministr kultury je v očekávání druhého potomka. Tímto gratulejeme a držíme palce, ať vše v klidu probíhá. I trochu se zapělo, proběhl turnaj v tenise a po vyčerpání svijanského sudu se začalo usínat.

Ranní odjezd vypadal, jako když BSA nahlásí návštěvu vietnamským prodejcům legálního software. Během dvou hodin jsme zůstali v počtu pěti. Den jako malovaný a tak jsme procházeli Ounuzem, Businami, Starcovou lhotou, Aleninou lhotou. PLán na rozlučku v podobě golfového utkání na golfové břemenu neklaplo a tak se jelo domů.

Dodatek: Cestou jsme s Hansem a Tomíkem navštívili Strnadovský mlýn. Najedli jsme se pravda báječně. Vtipná historka nás čekala při placení, kdy mě se pokusila slečna natáhnout o 186 Korun, přičemž má reálná útrata byla 180Kč, Na Hanse už vzala kalkulačku, ale na Tomíka byla i kalkulačka krátká  a tak se pro změnu o 40Kč ošidila. Ale jelikož to byla slečna mladá a milá, dali jsme ji taková dýška, že ji ztrátu jistě pokryla.