„Jak to tedy bylo na tej vodě? No, tak tady je můj stručný výcuc toho, co mi utkvělo v paměti. Kdybych snad na někoho zapomněl, což se může stát, tak mi to prosím odpusťte.“

18.6.2009 plánovaný odjezd v 18:00 z Kolína. Skutečný odjezd 17:30 od Blaženy z Ohrady. Toto je exemplární příklad vrcholové logistiky. Tj. vyjet dříve, cizím autem a jiným směrem.

Navigace káže zahni doleva a jeď rovně. My samozřejmě jedem jiným směrem, takže v tuto chvíli navigaci ignorujeme. Směr Velim, to je ten správný směr. Zde dochází k prvnímu lehčímu zdržení kvůli tragické dopravní nehodě na Českobrodské silnici a veškerému odklonu veškeré dopravy přes toto rodiště Filipovy mamky, v němž zároveň dochází k úpravě vozovek z evropských peněz a kyvadlovému řízení provozu. Zelená a jede se. Projel jeden kamion. Červená a čeká se. Zleva se mi tlačí do cesty autobus Karosa C737 LUX – autodoprava Šmejkal. Přemýšlím zda jej vpustit. Zelená, nepouštím, jedu. Autobus nestačí, stojí. Směrem k Českobrodské silnici míjíme několik kamionů, které zrovna moc opatrně nejedou. Konečně Českobrodská, policejní zátaras, potřebujem přes Kamhajek do Libodřic, nezájem. Jeďte si třeba přes Břežany. Ok. Pár pokřiků z okna od Blaženy na uniformované orgány a hurá. Libodřice (peníze, ředkvičky, cigáro), Svojšice, Votelež, Kouřim, Dobré Pole (navigace hlásí doleva, tak holt doleva), Bulánka, Brník, Kostelec nad Černými Lesy, Kozojedy, Vyžlovka, Louňovice, Mukařov, Vojkov, Ŕíčany (navigace na D1 – říkám tomu chlapovi uvnitř, že se posral a že já tam v 18:25 nejedu), tak tedy rovně. Modletice, Dobřejovice, Osnice, Jesenice, Zlatníky, Dolní Břežany a dále několik mini kruhových objezdů, dědek na mopedu pod autem. Zbraslav, Jíloviště, Řitka, Mníšek pod Mrdy (Brdy), Voznice, Dobříš, Obořiště, Dlouhá Lhota, Dubenec, Bytíz, Jesenice (zase? – jezdíme snad dokola?), Milín (zkrat v navigaci – odpočte vpravo – tak jo), Lazsko (že by UHRY?), Tochovice, Březnice, Hudčice (a já myslel, že Hydčice), Koupě, Bělčice, Blatná, Vrbno, Kadov, Lnářský Málkov, Svéradice, Velký Bor, Horažďovice a konečně Velké Hydčice.

Na místě okukuji tábořiště. Jen Fabia Comp-any. U kiosku Johan, Danny, Tomík. Teď už i Mihal a Blažena. Co tu točí? Dudáka? Máme to ve skle jak největší paďouři. To zařídil Blažena a Irenka nám to tak servírovala celý večer. Přijel Filip, Mrzič a Roman. Zapojili se všichni. Nevím kolik čeho bylo, ale asi všeho hodně, protože si pamatuji jen na poloprázdnou peněženku ráno a motovidlo jako prase. Jo ještě jsem zapomněl, že přijel Honza 4U. Matně si vzpomínám i na PePeho.

V pátek ráno odjezd do Sušice, kde jsme naše vodácké putování zahajovali. Cesta byla poněkud divoká. V uzavřeném nákladovém prostoru se člověk nemůže dost dobře připravit na přicházející prudkou zatáčku či nečekané zabrždění. V Sušici jsem se pozdravil s mou kamarádkou ze školních let Renatou. Ač jsem ji moc nevnímal, tak je to slušnost. Lodě dolů z vleku a hned nahoru nad jez. A jedem. Já s Blaženou na háčku a ponorem cca 120 000 BRT a nebo je snad málo vody? Ničemu jinému to naše věčné drhnutí nemůžu přiřadit. No v každém případě nějak všichni jedem. 1 zastávka asi po 20 minutách jízdy. U kiosku v Dobršíně. Jedeme dál. Zastávka v Rabí. Výstup do obce, dlabanec. Jedeme dál. Jez v Žichovicích. Všichni sjeli. Řeka nádherně meandruje. Semtam najedeme na mělčinu, drhneme, nevadí – máme PE lodě a ke všemu nejsou naše. Jedeme. V dáli vidím překrásnou vápenku HASIT s ještě krásnějším lomem makrokrystalického vápence, který umě formuje okolní krajinu. Točí se mi hlava, mám žízeň a Blažena dře tak, že mě pořad mění stanovený směr plutí. Modrý most přes řeku a konečně kemp Sboru dobrovolných hasičů. Je tu nějak plno. Aha, to mají mladé hasičky z Hydčic cvičení s hadicí a savicí. Můj plán je jasný, jdu ke kiosku za Irenkou. Nechávám si natočit. Opět nevím kolik čeho. Když se probouzím, kiosek je zavřený. Tma. Jdeme na disco do TROPIC DANCE KLUBU. Místo vstupenky razítko, takže nezdaněný příjem. Má cesta veda rovnou k baru. Hle Irenka za barem. Dávám si Plzeň. Ostatní sedí vedle ve formance. Já si užívám pohled na hezkou barmanku Veroniku V.. Sem tam prohodím pár slov se Žanetou nebo Irenkou. Nevím co dělají ostatní. Vím co dělám já. Chlastám sekt. Vodku se Spritem. Nevím co dál, nevím kolik. Je to tam jak na školní besídce, jen všichni kouří a chlastají. Tancují, bliká to, řve to. Konec. Ráno se budím u ohně s rozepnutým spacákem. Bolí mě záda, točí se mi hlava, mám žízeň. Nepiji alkohol po zbytek mého života. Ráno vyrážíme. Mělká voda, 10 jezů, do bude prča. Hned po vyplutí okolo projíždí připité kvarteto dam v růžových a modrých trikotech a klobouky a šálkami. No my jedem. Jez pod Práchní. Všichni sjeli. Jedme. 1. jez v Horažďovicích všichni sjeli. Občerstvení. Pivo, klobásy. Já mám Fantu. Pálí mě žáha a jícen, jak kdybych v noci žral popel z ohniště. Možná jo. Další jez. Nejede se šlajsnou, ale vlevo přes korunu. Lépe jet v jednom. Filip sjel, Tomík sjel, Pelíšek nesjel, PePe s Johanem nesjeli, Mrzič s Romanem nevím. Já osobně sjel. Jedme dál. 3. horažďovický jez. Krom Pelíška a instruktora Honzy 4U sjeli všichni. Další jez. Pěknej nabírák. Nabrali všichni, ale úplně se překlopili pouze Roman s Mrzičem. My s Blaženou jsme se ani moc nepřeklopili. Blažena říkal, že jsme včas vystoupili. Soulodíme. Stříhám si nehty potápěčským nožem. Zkouším pivko. Nejde to. Pálí to jak čert. Na balkon jsme nechali přisednout Tomíka i s kajakem. Cesta ubíhá pomalu, jsem z toho nervózní.1. jez ve Střelských Hošticích dávají někteří společně, tj. čtyři lodě naráz. Alkohol je démon. My vklidu solo. Filip solo a pozadu. Občerstvení. U voru. Langoše, kytara k jídlu (bramborák, zelí, klobása), štrůdl, smažák, zelí solo, pivo, svařák a voda bez bublinek. První vyrážíme s Blaženou my. Ostatní až na 4U usnuli na voru. Nemohu tedy popsat další etapu jejich cesty. Hned za Střelskými Hošticemi zajímavá, ale neprůjezdná peřejka. Projeli jsme to „po dvou kolech“. Není to naše loď a je z PE. Jedeme dál. Přichází jez se šlajsnou vpravo a stromem před šlajsnou. Pod šlajsnou chytá nějaký česky mluvící Albánec pstruhy a diví se, že to pojedem. My jedem. Loď se nám trochu prohnula, ale vzhledem ke tvarové paměti tohoto kosmického materiálu se vrátila zpět do původního tvaru. Nezastavujeme, jedeme dál. Volej jako prase. Stále se přetahuji s Blaženou o směr. Jez. Nejedeme. Přenášíme. Nečekáme. Jedeme dál. Volej jako prase. Na konec nedohlédnu. Už jsem konečně od pátku vystřízlivěl a poznávám jez v Katovicích. Na břehu čekají Helena ze Strakonic se svou kamarádkou. Nikoliv však na nás, ale na své barevné kamarádky. Vytahujem loď, zabíráme nejlepší rovné místo v prázdném kempu. Jdeme pro info do kiosku. Stavíme stan. Čekáme. Za malou chvilku, cca 1,5 hodiny přijíždějí ostatní. Jedu s 4U pro auto zpět do Hydčic. Je to tak na 45 min.. Po příjezdu mi náhle nečekaně začíná chutnat pivo a jiné dobroty. Žaludek utišujeme párky v rohlíku, debrecínskými párky, langoši apod.. Plzeňské pivo je fakt spása. Čas letí jako bláznivý a je tu večír. Sesedá se v Otavském ráji parta táborových muzikantů. Tj. 4 kytary, basa a jedna frkačka a jedno bongo (to Pepeho). Zpívají libě, sborově. Mně to vůbec nevadí. Jen je toho trochu moc. Je čas změnit notu. Filip odchází pro kytaru. Z našeho proložení jejich vystoupení, vzniklo jejich vypuzení ke stanům. Nejprve poslouchali, pokoušeli se hrát a zpívat, ale nevydrželi. Osazenstvo se obměnilo. Zůstal hráč v kontrabas Láďa, Pepe u bonga a Filip. Hrálo se vše možné známé i neznámé. Nábytek z OBI nám posloužil jako koně, bubny a místo, kde se stále objevovaly nové a nové panáky, mléko, panáky, mléko, pivo, mléko, langoš. Završením celé akce byl Filipův záskok za M. Jacksona a naše multipercusové doprovody. Cesta do hajan byla krátká. Opět jsem se zimou a tuhostí podložky nevyspal.

V neděli jsme dopoledne s Blaženou vyrazili ku Kolínu. Netroufnul jsem si řídit. Jel tedy bývalí esenbák. Kupodivu jsme byli doma za hodinku a třičtvrtě.

Ten se vyhodil na Ohradě a já jel do Kolína, kde jsem to všechno pěkně zchytal. O tom, že jsem utratil 3,4KU (kilo unit) CZK jsem raději pomlčel. Blažena říkal, že také pomlčí, protože ho výlet stál o 30 CZK více.

Pro Romana: „Nemám u tebe v autě držák na navigaci a špinavé trenky?“ „Dík“

A proto všem AHOJ, AHOJ, AHOJ!!!!!