Předmluva

Obsahem deníku jsou zpětně zapsané zážitky kulturně-společenské akce BB týmu. Zpětně zapsané proto, že v průběhu akce nebyl z důvodu velké vytíženosti na zápisky čas a také z důvodu neschopnosti udržet cokoliv psacího v ruce a napsat něco rozumného do deníku. Upozorňuji, že se jedná o mozaiku útržků mých vzpomínek občas prostoupených záblesky vyprávění členů BB týmu, pokud mi náhodou paměť trochu selhávala.

Den 1: Příjezd
Cesta osobákem z Havl. Brodu do Kolína, bratrské přivítání s Filipem a pohodová cesta v rytmu skupiny Holki. Takto pro mne začíná akce, která ač dle kalendáře trvala 3 dny, z mého pohledu uplynulo dní 5.

Místo konání, malebná chatička na kraji lesa právě vytopená stoletou vodou z kolem protékajícího potoka. V dálce silueta zříceniny hradu Lichnice. Počasí podzimní, zamlžené, pochmurné.

Nedlouho po nás přijíždí Honza s Romanem. Vybalíme věci a hned se pilně dáme do odklízení následků nedávné povodně. Na každém bylo znát, jak hluboké má s manuální prácí zkušenosti a díky velkému pracovnímu nasazení a notnému posilování zázračným nápojem G, je zanedlouho vše připraveno k prvnímu grilování. Maso vynikající, G správně vychlazené, pohodička, vtipný humor a motto „tak tohle by ženský nechápali“, to je asi nejpřesnější charakteristika prvního večera. Po odchodu Honzy a Romana na kutě ještě famózní koncert známého dua Filipa a mne liškám na dobrou noc. No jedním slovem ROMANTIKA.… bude hůř …

Den 2:Nečekaný rozjezd
Vstávám do poněkud mlhavého rána jako poslední (je asi 10 hodin). Filip s Romanem ve veselé náladě, nechtěli promeškat východ slunce. Honza vstává chvilku přede mnou. Vyschlá láhev Kentucky Jack – po ránu byla zima.Ještě, že mám krásně vychlazenou slivovičku. Ke snídani perník, čaj, G a slivovička. Roman s Filipem jdou spát, Honza uklízí a já se vyhřívám na sluníčku a brnkám na kytaru. Je kolem poledne, došlo G, dochází slivovice, chce se mi spát, tak jdu.

Den 3: Dlouhá cesta
Vzbudím jsem se, dorazila druhá část našeho týmu, Michal s Liborem. Přivezli zásoby, neumřeme! Jsem plný síly a vyrážím na těžkou výpravu po okolí doprovázený zkušeným průvodcem Michalem. Okolí se mi líbí, počasí zatím přeje, jen nám dlouhou cestou vysychá v krku. Zde se v pravý čas ukáže ostřílenost mého průvodce a jeho dokonalá znalost místních poměrů. Dorážíme do tábora u rybníka, kde právě probíhá zabíječka. Jako by na nás čekali, právě začínají připravovat jitrničky. Hasíme žízeň pivečkem a začínáme rozdávat cenné rady, jak správně jitrnice dochutit. Po té, nevím, jestli už došlo pivo nebo proč, přecházíme na tvrdší pití, Fernet myslím, a naše rady se tak stávají ještě učenějšími. Taky si hraju s hrozně malým pejskem. Jo a pak přichází rána. Nikdo nevěděl odkud se vzala. Malá, milá, krásná, hodná, blonďatá, modrooká Lenka Dvanáctiletá. Z pochmurného a šedého podzimního dne se jako mávnutím kouzelného proutku stává den teplý a světlý a všude je najednou vidět tisíce slunečních paprsků a miliony blikajících malých bílých světélek poletuje kolem nás. Zlatý Michal, ještě,že mne táhne pryč. Jeden by z toho úplně zešílel. Návrat na základnu je famózní. Ze všech stran zní píseň Pane můj, co na nebi je tvůj dům. Ukořistěné jitrnice vyvolávají hlasité nadšení a já jsem ještě plný dojmů z té záplavy slunečních paprsků a světélek. Musím se posilnit. Stejk je skvělej, pivo taky, ale materiálních zážitků je najednou nějak moc v kontrastu s právě prožitými citovými zážitky, a tělo to přestává zvládat. Obracím se k přírodě, popřeju břízám na druhé straně potoka dobrou noc a jdu spát. (podle svědků může být kolem 17 hodin).

Den 4: Monsterkoncert
Probouzí mne kvílení píšťaly písní Už ty pilky dořezaly. Je kolem 20 hodiny. Nálada skvělá, mám hlad a žízeň. Vše se připravuje k velkému koncertu. Muzikanti připraveni, píšťala pořád neladí. Naštěstí Michal ví jak na ní, mrchu – pořádně s ní mlátit a házet až z ní létají kousky. Nakonec končí nebohá otlučená píšťala v okapu. Konečně připraveno, vše začíná. 2 kytary, na kterých se střídají slavní umělci (největší potlesk sklízí vystoupení kytarového mága Honzy), píšťala, harmonika a do toho brilantní zpěv, jaké okolí dosud ještě neslyšelo. Všeobecné veselí umocňují písně z pohádky Lotrando a Zubejda a břišní tance v Michalově podání s rozsvíceným lustrem na hlavě. Na závěr spirituální provedení písně Marty Kubišové Modlitba s pohledem všech zúčastněných do dáli. Večer ale ještě nekončí. Někteří unavení společenskými zážitky tiše odpočívají ve svých ložích. Filip, Roman a já sklouzáváme do filozofických debat. Dlouho jsem si s nikým tak hezky nepopovídal. Díky kluci. Pomalu i na nás dopadá únava. Je noc, den 4.

Den 5: Návrat
Jako skoro vždy, poslední den je nejsmutnější, když lidé opouští místa, kde jim je dobře. Nebudu tento den příliš popisovat, ani si ho příliš nepamatuji, v záři všech předchozích zážitků působí nicotně. Ráno, vstávat, snídaně, nepiju, prší, pivo došlo, část týmu balí a odjíždí, procházka k rybníku, po modrooké Lence ani stopy, vše je zase šedé, prší ještě víc, návrat, úklid, pořád prší, voda stoupá, naštěstí odjíždíme.